Naše odbavovací přepážka byla již otevřena a tak jsme se zařadili do menší fronty. Zkontrolovali všechny potřebné dokumenty (vstupní formulář, doklad o očkování či negativním testu a samozřejmě pas) a my dostali ten kouzelný tiket - palubní vstupenky.
Prošli jsme přes kontrolu a hurá směrem k našemu letadlu. Letiště bylo téměř prázdné a tak jsme neměli nouzi o místa k sezení. Čekací maraton započal - téměř 2 hodiny do odletu. Konečně se přiblížila doba, kdy jsme měli nastoupit do letadla a ejhle, u našeho letu nastala technická závada a tak byl nástup do letadla posunut o 10 minut.
Po nástupu do letadla jsme v naší řadě seděli úplně sami. Letadlo nebylo zcela zaplněné a tak byly některá místa neobsazena.
Let proběhl bez problémů a my dorazily do našeho cíle (ostrov Rhodos) o 10 minut dříve než byl plánováno.
Jak už to bývá, první cesta vedla tradičně směr toaleta.
U kontroly jsme opět ukázali všechny potřebné dokumenty stejně jako v Praze. A nyní proběhla selekce - očkovaní v pořádku a ostatní směr testování. I když jsem měla z ČR potvrzení o negativním výsledku PCR testu, stejně mě poslali na test znovu. Po šťouchání v nosu mě poslali k ostatním, kteří čekali na svůj výsledek. Po pár minutách přišla obsluha, že je to OK. Vzala jsem své věci a utíkala k ostatním čekat na naše kufry. Jen jsem přišla, tak začali vyjíždět první kufry a ty naše byly hned mezi prvními. Popadli jsme je a hurá směr východ a najít delegáta.
Obdrželi jsme instrukce a vyrazili směrem k našemu autobusu. Nahlásili jsme nás hotel a nastoupili.
Za nedlouho nás řidič autobusu i s kuframa vykopl u hotelu a jel dál rozvést do vytoužených hotelů.
Na recepci nám nasadili náramky, ukázali kde si máme nechat kufry a poslali nás na snídani.
Vybírat bylo opravdu z čeho. Je ovšem třeba mít nasazenou roušku a použít jednorázové rukavice. Bez tohoto opatření si nesmíte nabírat jídlo, stejně tak pohyb uvnitř hotelu je podmíněn zakrytí dýchacích cest rouškou. Co na tom? Hlavně že jsme tady.
Po snídani jsme naběhli na recepci a čekali, kdy dostaneme klíče od pokoje. Ani jsme nečekali, že dostaneme kartu od pokoje hned.
Popadli jsme kufry a honem k výtahu. Vyfasovali jsme pokoj v nejvyšším patře, no páni. Ovšem po menším bloudění, co jsme hledali náš pokoj, nás čekalo mírné zklamání. Výhled do ulice, místo příplatku za pokoj s výhledem na moře. Tak to teda ne!
S kuframa jsme se vrátili zpět na recepci, že máme pokoj s výhledem na moře, takže vyměnit. Pán neprotestoval a pokoj vyměnil. Tentokrát o patro níže, ale to neva. Pokoj byl přes celou budovu, takže menší okružní procházka po hotelu. Konečně jsme ho našli. Výhled sice máme, ale popravdě nic moc. Koukáme na venkovní fitko a část budovy před námi. No snad ti nebude tak hrozný.
Rychle jsme se převlékli a vyrazili k bazénu. Všechny lehátka, jak jinak, byly obsazené. Nezbývalo než čekat, zda se nějaké neuvolní.
Po dobu čekání se stále nic nezměnilo a tak jsme vyrazili směrem k moři. Jedno opuštěné lehátko čekalo vyloženě na nás. Hodili jsme na něj naše věci a šli zkouknout moře. A ouha. Všude kameny. Zkusím to tedy bez bot. To byla ovšem chyba. Moře nebylo úplně čisté a tak ani nevíte, kam šlápnete. Au, au. Trošku to bolelo. A pak nejednou vlna a já zahučela do vody ani nevím jak. Naštěstí byla voda teplá. Jenže jak se teď dostat ven. Rychle vstát a hurá ven. Jenže to nebylo tak lehké, když nevíte jaké kameny máte pod sebou. Naštěstí se mi podařilo vylézt. Bez bot se to prostě nedá.
No nic, vzali jsme věci a vyrazili směr sprcha. Otočím páčku a ze sprchy sotva tekla voda. Po pár vteřinách natekla vůbec. Zkusím sprchu na druhé straně a opět voda neteče. No paráda. Otočím se a vidím, kde je problém. Jakmile si někdo pustí hadici na opláchnutí nohou od písku, sprchy přestanou fungovat. No nazdar. To je teda hotel. Zamířím tedy k hadici a alespoň si opláchnu nohy.
Razíme směr bazén. Snad se konečně uvolnilo nějaké lehátko. A zadařilo se, ovšem záhy jsme věděli proč. Lehátko nebylo úplně funkční. Na naše věci bohatě stačilo. Hodili jame tedy vše na lehátko a šli se smočit.
Po schůdkách jsme skočili do bazénu a voda po ramena. Dobrý, stačíme. Ovšem o kousek dál už to byl problém. A závěr? Nic pro menší osoby kolem 160 cm a děti. Minimální hloubka 125 cm a to ještě jen kousek, jinak v celém bazénu 140 cm.
Na nějaké cvičení ve vodě můžeme tedy zapomenout. Po chvilce vylézáme a jdeme na lehátko. Mamku pustím sednout a já házím osušku na trávu.
Zrovna nastal čas oběda. Jdeme tedy okouknout, co mají dobrého. Opět nadáváme rukavice a jdeme vybírat.
Jídlo bylo opravdu dobré a to nejsem vděčný strávník. Po obídku jsme opět vyrazili k našemu lehátku.
Nad hotelem celý den vzlétaly letadla, tak jsme měli parádní podívanou. A opravdu bylo na co koukat. Během dne jich snad letělo kolem 50.
O kousek dál se uvolnili lehátka. Super. Honem pro ně. Přinesli jsme si dvě a to méně funkční jsme odložili ke straně.
Když jsem se rozhlédla kolem, bylo vidět, že některá lehátka mají již své odslouženo a nebylo by na škodu je vyměnit. No nic.
V tom horku je třeba dodržovat pitný režim a tak chvátám přes lávku k baru. Zjišťuji, že se tam nachází několikalitrový zásobník. Popadnu 2 kelímky a plním vodou.
Před večeří jsme se šli osprchnout. Vybalili zbytek potřebných věcí a vyrazili k výtahu. Večeře byly od 19 hod., tak jsme chvilku počkali než nás pustí dovnitř. Při obědě jsem si omrkla, kde co asi mají a započala jsem svou okružní jízdu po reatauraci. Vybrala jsem si a teď už stačilo jen nabrat na talíř.
Pokaždé měli jiná jídla, přílohy byly většinou stejné. Každý si našel to své. Kuřecí, hovězí, vepřové maso... hranolky, kuřecí nugetky, těstoviny, zelenina, ovoce, dezerty... Prostě klasika. Většina jídel moc dobrá, občas to chtělo přisolit. Některé dezerty dobré, jiné mi až tak nechutnali. Každý si jistě najde to své. Ovšem objevem pro mne byla zmrzka. Bohužel jediná dobrá byla čokoládová, ostatní nic moc.
Po večeři jsme vyrazili obhlédnout místní obchůdky. Tam měli věcí. Každý si jistě vybere.
A teď už konečně jít spát. Popravdě být skoro 24 hod. vzhůru bez vypsání není úplně OK.
Takže Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat